O NÁS KONTAKTY VEDOUCÍ FOTOGALERIE PŘIHLÁŠKY ATD.
Historie akcí

Go Juniorský Maratón - vynikající úspěch našich studentů

V úterý 2.5.2006 se našemu školnímu družstvu vytrvalců podařilo obsadit druhé místo v semifinálovém kole Go Juniorského Maratónu a zajistit si tak postup do celorepublikového finále, které se koná tuto neděli 14.5.2006 v Praze.
Účastníkům gratulujeme a všechny ostatní zveme fandit tuto neděli do Prahy.


Fotogalerie
Startovní listina - finále

Celý tým si svým výkonem vybojoval i účast ve štafetovém běhu Kutná Hora – Mainz. Veškeré náklady s touto štafetou spojené  jsou hrazeny Středočeským krajem

Vysněný postup

 

 

Druhého května jsme se již po několikáté se skupinou studentů, kteří se mohou bez obav pojmenovat -  vytrvalostní běžci, vydali na semifinálový závod GO Juniorského Maratónu.
     Po nečekaném úspěchu v loňském ročníku jsme byli všichni zvědaví, jak dopadneme letos. Pocity byly smíšené. Šance na úspěch, jak ukazovaly výsledky nominačního závodu, tu byla, ale přeci jen došlo v týmu k několika změnám. Na poslední chvíli musel nastoupit i náhradník Jakub Fajfr za zraněného Tomáše Moryska. Což mohlo v tak silné konkurenci znamenat cokoli. S otazníky v hlavách jsme dorazili do Poděbrad. Místní trať už jsme znali z loňského roku ,takže jsme o rozložení sil v závodě a přibližné taktice měli vcelku jasnou představu. Určilo se pořadí běžců, družstvo se odprezentovalo a Vašek Schwarz se postavil na start. On, spolu s dalšími prvními běžci z ostatních týmů, měl před sebou 6km a 195m dřiny, potu a vůle překonat únavu a vnitřní hlas, kterým vás vlastní tělo nutí zpomalit nebo se dokonce  zastavit .
    Startovní výstřel. Běžci se dali do pohybu. První kolo bylo pro všechny na trati, dalo by se říct, zahřívací. Zato v dalším se tempo zvýšilo až neuvěřitelně. Letmý kilometr za 3min 25s, a to měli běžci před sebou ještě další dvě třetiny svého úseku.Ve třetím kole se oddělila skupinka asi 4 nejrychlejších běžců. Vašek byl hned za ní. Dál sváděl boj se svojí vůlí a dokazoval, že je skutečně dobře připravený. Na posledním kilometru ještě zrychlil. Předávali jsme na 6.místě, což bylo přesně podle našich představ. Závod jsme začali úspěšně.
     Naší další oporou na trati byl Kuba Fajfr. I přesto, že byl v týmu nováčkem, běžel, jak to šlo nejrychleji. Závod ho svojí atmosférou zcela pohltil a nutil ho vydat ze sebe skutečně maximum. Štafetu předával dalšímu nováčkovi – Ivě Pajerové.
     V každém týmu musí být 3 děvčata, a to se stává leckdy některým týmům osudným. Iva však dokázala hned v prvním kole, že ona nebude rozhodně tou slabinou. Dřela poctivě na celém  4kilometrovém úseku. Myslím, že sama by asi marně hledala chvíli, ve které cítila, že polevila a že by šlo běžet výrazně rychleji. Už si přesně nevzpomínám na naše průběžné pořadí po její předávce, ale následovalo velké představení bratří Kšírlů.
      Trojčata rozehrála pro mě i ostatní diváky nezapomenutelný běžecký koncert. Nejrychlejší časy na hranici 3:30 na kilometr, dlouhý, uvolněný, pravidelně se opakující krok ve všech třech případech - téměř klonově identický. „Genetika v obrazech“, tiše jsem si mumlal pod vousy. Pobaveně  jsem sledoval kameramana závodu, který zíral nevěřícně do hledáčku své kamery po doběhu třetího Kšírla, kterému přišli bráchové vzdát hold. „Oni jsou úplně stejní. A jsou tři“. „A tři hodně dobří“, dodal jsem si v duchu já. Stejně jako já na ně byla určitě pyšná i maminka s tetou, které kluky přijely povzbudit. Mimochodem na kole. Kdo ví, po kom jsou ti kluci tak šikovní?:)
    Nesmím však zapomenout na naše další dvě děvčata. Magdu Choutkovou a Markétu Vaníčkovou. Obě doplňovaly klučičí hitparádu a v některých chvílích dokonce hrály první housle. Jak Magda na čtvrtém, tak i Markéta na sedmém úseku byly úžasné. Obě dokázaly udržet družstvo na velmi solidní pozici a předběhnout i ne jednu soupeřku. Před nejrychlejším časem Markéty se málem roztřásla kolena i Kubovi Fajfrovi. Závod se dostával do závěrečné vřavy.
     Krok za krokem jsme postupovali k medailovým pozicím. Všichni začali sledovat čísla probíhajících běžců a pátrat po našem průběžném pořadí. Do konce závodu zbývalo posledních 8 kilometrů. Dva úseky. Jeden pro Štefana Auera a druhý, závěrečný pro Honzu  Václa. Štefan přebíral štafetu na 3.-4. místě. Přestože před závodem upozorňoval na pokles formy a prorokoval propadák, zabojoval výborně. V prvním kole se dostal na 3. místo a vytvořil si i velmi slušný odstup od svého soupeře na 4. místě. Poté zahájil stíhací závod na dvojici sportovních škol, která byla před námi. Bohužel se borci z Kladna a Boleslavi nehodlali vzdát tak lehce a své tempo zvyšovali rychleji. Štefan však v posledním kole dokázal také pokořit hranici 3.30 na kilometr a náskok Mladé Boleslavi snížit na minutu. Jeho výkon byl obdivuhodný.
     Všichni jsme se začínali radovat ze třetího místa, a tak trochu litovat, že se nám nepodařilo postoupit do pražského finále. Minutový náskok na posledním úseku se zdál nám všem jako obrovská nepřekonatelná propast. Dalo se předpokládat, že finishman Mladé Boleslavi tento náskok udrží a možná ještě zvýší.
      S tím se ale nehodlal smířit Honza Václ. Převzal štafetu, a zatím co mi už to skoro vzdávali, začal svůj velký závod. Po prvním kole se náskok nezměnil. Přesto nebo možná právě proto, jsme se všichni tak nějak znovu postavili na nohy a začali Honzu povzbuzovat. Celý tým se upnul k jediné myšlence na postup. Povzbuzovalo se podél celé trati a díky práci všech členů týmu se Honza dostal do drtivého tempa. Začal nemilosrdně ukrajovat vteřiny z náskoku závodníka z Boleslavi.
      Přes všechnu tuto snahu a úsilí vbíhal do posledního kola se ztrátou 38s. Nemožné se však stalo skutečností. Únava ani vyčerpání nedokázaly Honzu zlomit. Za bouřlivé podpory přihlížejících a fandících kamarádů nasadil k závěrečnému spurtu. Protilehlá rovinka se stala týmu Boleslavi osudnou. Honza neuvěřitelně dlouhým krokem  svého soupeře dohnal a posledních 300m si dokázal ještě vytvořit bezpečný náskok na doběh.
      Byli jsme druzí. Nikdo tomu nechtěl věřit. Ani sám Honza si nebyl jistý, zda jsme spočítali všechny týmy, které vbíhali do posledního kola, správně.
      „Kolik lidí doběhlo? Kutná Hora!  Kolikátá doběhla Kutná Hora?“…..“Jó, jste druzí“, zazněl hlas jedné z pomocnic v cíli. Bylo to tak. Podařilo se nám to. Jedeme do Prahy a tentokrát jsme si to zasloužili porážkou prestižní sportovní školy a spoustou dalších výborných týmů. Díky moc všem, opravdu si to zasloužíte.

Jirka Němeček


[Akt. známka: 0 / Počet hlasů: 0] 1 2 3 4 5
| Vložil: | Dne 11. 04. 2011 | 2908 přečtení | Komentářů: 81 | Komentovat | Informační e-mailVytisknout článek
KONTAKTY
Mgr. Jiří NĚMEČEK
+420 774 882 565
Ing. Zuzka HAVLÍKOVÁ
+420 724 344 714

tabornaskoc@seznam.cz

Osobní setkání možné
Finvox s.r.o.
kancelář
Václavské náměstí 176
Kutná Hora

FOTOGALERIE naskoc:
Fotografie nejen z tábora 2011 můžete shlédnout ZDE
VIDEOGALERIE naskoc:
Videa z tábora 2011 i 2010 můžete shlédnout ZDE
naskoc na FACEBOOKU
Do skupiny Neváhej a NASKOČ se můžete přidat ZDE
Doporučujeme

Dortárium

Dort pro vaši oslavu

LEZECKÁ STĚNA
Dobrodružství, vzrušení, relaxace. Vše bezpečně
Lezecké kroužky
Adrenalin zážitky
Bližší iformace ZDE

POWERED BY phpRS